Informace o MĚ

 (foto Honza Brož, www.sunnyphoto.cz)

[ALENA Jakubíková zesnula 7. srpna 2010 ve věku nedožitých 38 let.]

Jmenuji se Alena Jakubíková a narodila jsem se v roce 1972 v Litoměřicích. To je mé rodné město, které mám ráda a stále se sem vracím. Vychodila jsem tu základní školu i gymnázium a chodila tu asi 8 let do veslařského klubu a taky navštěvovala LŠU, kde jsem se spíše z donucení učila kreslit a hrát na klavír. Kolem 20. roku života jsem pochopila, že mě kreslení baví, začala jsem chodit na různé kurzy kresby a malby.... Ale to už jsem byla na vysoké škole v Praze a veškerý čas jsem věnovala studiu, stejně tak i na postgraduálu a potom v zaměstnání. Zůstala jsem na škole jako odborná asistentka, ale pomalu jsem zjišťovala, že jsem se vzdělávala spíše kvůli rodičům než kvůli sobě a práce mě přestávala bavit. Nebyla jsem šťastná, ani když jsem vyučovala, ani při vedení projektů a diplomových prací. Byla jsem spíš vyčerpaná a bez nálady. Snažila jsem se si to vynahradit sportem, taky abych zhubla, protože po skončení kariéry veslařky jsem dost přibrala. Mučila jsem se na aerobiku, v bazéně, při běhání i na kole - vše jsem dělala vlastně pro výkon a ne svůj dobrý pocit. Pomalu jsem chápala, že se mnou není něco v pořádku, že jsem se sebou nespokojená, mám nízké sebevědomí, nepřipadám si krásná ani chytrá, nerozumím si s rodiči, sestrami ani přáteli. Stále se zamilovávám do nesprávných mužů....

Po dalším, kolikátém už?, rozchodu s partnerem jsem se rozhodla, že to chci změnit a začala jsem chodit na psychoterpii. Vybrala jsem si rodinné konstelace, cítila jsem, že chci začít řešit problémy ve své rodině - chodila jsem na večery k Marcele Peškové a Bhagatovi J. Zeilhoferovi. Oblíbila jsem si kurzy Šárky Vejmolové (Žena v nás a Sedm draků), která pracuje s hlubinnou abreaktivní psychoterapií a začala jsem kreslit mandaly.

V létě v roce 2008 jsem byla v Řecku na psychoterapeutickém pobytu a najednou se mi udělalo děsně špatně, měla jsem hrozné bolesti napravo pod prsem, které se objevily i po návratu domů. V nemocnici mi udělali CT a zjistili, že mam nádor na tlustém střevě a metastázy v játrech (proto ta bolest). 3 týdny jsem čekala, než potvrdili, že je zhoubný. Pak mi ho v ÚVN v Praze úspěšně odoperovali a začala má léčba rakoviny. Už rok a půl chodím na chemoterapii, abych vyléčila svá nemocná játra a plíce. Stále se snažím vyrovnat s tím, že se můžu umřít. Přijmout smrt jako součást svého života. Je to pro mě moc těžké. I pro moje blízké. Pomáhají mi nadále rodinné konstelace u Marcely Peškové (www.caspromen.cz), hlubinná abreaktivní psychoterapie u Šárky Vejmolové (www.vejmolova.com), taky jsem začala chodit k MUDr. Martině Ziskové (www.drmartina.cz) na ajurvédu a taky na arteterapii k Andree Hanzlové (www.andreahanzlova.com). Dále jsem vyzkoušela reflexní terapii u Evy Kohoutové, moxování, byliné čaje Bohumila Jukla, přípravky firmy Diochi, čaje Valdemara Grešíka a další. Využila jsem také nabídky služeb centra Amélie (www.programamelie.cz), kde jsem chodila na divadelní dílnu a učila se zdravě vařit.

To mě drží nad vodou, a taky touha se vyléčit, přání mít rodinu, muže a děti, pokračovat v malování, uskutečnit výstavu svých prací, moci se těšit ze stromů, kytek, slunce, nebe, větru a sdílet přátelství s lidmi, které mám ráda.

Od roku 1997 žiji v Praze, oblíbila jsem si zejména městskou část Malešice. Jsem svobodná a bezdětná.